Konec??

11. července 2017 v 21:07 | Terka |  Vampýrská akademii- Rose a Dimitrij na vždycky
Ahoj všichni,
mohli jste si všimnout, že už jsem dluhou dobu nevydala novou kapitolu. Asi se ptáte proč? Byla jsem 2 týdny u babi a neměla jsem na čem vydat novou kapitolu. A teď přes prázdniny taky moc čas mít nebudu. Takže asi tento blog zruším. Nebo na něj nebudu nic vydávat. Koho by zajímal konec příběhu. Nebo celkově jak se příběh vyvyjí. Už je celý zveřejněný na aplikaci Wattpad. Už je tam úplmě celý a má okolo 60 kapitol. Také tam píšu další příběh na motiv VA. Takže koho by to zajímalo. Koukněte se na můj profil. @TerezaHaklov

https://www.wattpad.com/user/TerezaHaklov

Díky za pochopení. Vaše Terka <3
 

13. kapitola

24. června 2017 v 9:20 | Terka |  Vampýrská akademii- Rose a Dimitrij na vždycky
Lissa se s námi rozloučila a odešla za Christianem. ,,Kdy zase odjíždíte?" Zeptala jsem se Dimitrije. ,,Zatím nic nevíme. Ale doufám že se tu zdržíme dlouho, i když vím že tam zpátky Christian musí." ,,Jsem moc ráda, že jsi tu. Obě tě v téhle chvíli potřebujeme." ,,Taky jsem moc rád, že jsem tu a že se můžu starat o mé dvě princezny. " ,,To jsou, ale lichotky." Zasmála jsem se a vzpomněla jsem si na roky, kdy jsem byla studentka akademie a Dimitrij můj učitel. To byly super časy. No až na jeden čas v Rusku. Ne Rose na to nemysli je to už za váma. Řekla jsem si. Ale stejně jsem na to myslela. Vzpomínka na to že byl Dimitrij strigojem, je děsivá.

Ani jsem si neuvědomila, že mi začínají téct slzy po tvářích. Rychle jsem si je setřela, aby nic Dimitirj nepoznal, ale bylo pozdě. ,,Co se stalo Rose?" ,,Ale nic." Odsekla jsem ho. ,,Vím že se musela něco stát, jinak by jsi neplakala." ,,Dobře, vzpomněla jsem si na takovou špatnou vzpomínku, nic víc." ,,Tak na ni nemysli, všechno je dobré a tak to i zůstane. Zlé věci z minulosti nech stranou. Ale ty dobré si nech." ,,Tím myslíš třeba můj záchvat v chatce?" Zasmála jsem se. Tu noc jsem se poprvé s Dimitrijem vyspala. ,,No, to třeba. Vzpomínám si jako by to bylo včera." ,,To já taky. Bylo to krásný." Zašeptala jsem. ,,Nemusíš šeptat." Zasmál se Dimitrij.

,,Promiň ale v tu chvíli jsem se bála, že ti to krásný nepřišlo." ,,To máš pravdu, nebylo to krásný." ,,Co? To ses se mnou vyspal jen tak. A teď si se mnou proč? Jenom kvůli Gie?" Začínala jsem křičet. ,,Bylo to nádherný, Rózo." Ležela jsem na posteli a když jsem začala na Dimitrije řvát, tak jsem si sedla. Dimitrij ke mně přišel a sednul si vedle mě. ,,Rose miluji tě a proto jsem s tebou." Řekl a políbil mě.

Líbali jsme se vášnivě. Dimitrij mě položil na postel a lehl si ke mně. ,,Miluji tě, vás obě miluji. Na to nezapoměn." ,,Nezapomenu a my tě taky milujem taťko. A kdy řeknem tvý rodině o tom, že jsem těhotná?" ,,No bylo by už na čase. Už jsi těhotná 2 měsíce. Takže až ti bude líp tak si uděláme takový menší výlet do Ruska." ,,Mně už je dobře. Můžeme klidně vyrazit teď." Řekla jsem nadšeně.

A zvedla se z postele a vyšla ke skříni. Ale než jsem tam stihla dojít, Dimitrij mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě. ,,Rose ještě před pár dny ti bylo blbě. Nebudu riskovat. Nechci ohrozit vaše zdraví, holky. Do Ruska pojedeme až příští týden a ještě podle toho jak ti bude."

,,To nemyslíš vážně Dimitrij, týden už nevydržím. Už jsou to 2 roky co jsme je neviděla. Chybí mi." ,,Bohužel to myslím smrtelně vážně. Až za týden, to vydržíš. Mně taky chybí." Bylo vidět že se mu fakt stýská. Objala jsem ho. "Už se na ně těším." Řekla jsem. ,,To i já."

Dimitrijův pohled:
"Už se na ně těším." Řekla mi Rose. ,,To i já." Naposledy jsem svoji rodinu viděl před rokem, když jsem se tam stavil na návštěvu. Ale to tam se mnou nebyla Rose. Rose naposledy moji rodinu viděla před 2 rokama. Kdy jsem byl strigoj a Rose mě hledala. To byla hrozná doba.

,,Hádám že Jeva už ví o novém přírůstku." Pověděla mi Rose. ,,Taky si myslím. Má babička ví všechno. Takže určitě ví o Gie." Rose se na mě usmála. ,,Nepůjdeme za Lissou a Christianem?" Zeptal jsem se. ,,Takže už můžu opustit pokoj, soudruhu." ,,Ano Rozinko." ,,Dimitrij !!" Rose nesnášela, když ji někdo říkal Rozinko. ,,Už jsem zticha, Rose." ,,Můžeme radši už jít?" ,,Dobře jdeme." Chytil jsem Rose za ruku a šli jsme za Lissou do pokoje.

Rose pohled:
Dimitrij mi zase řekl tím jménem. Já to jména nesnáším. Ale vím, že se na Dimitrije nemůžu zlobit. Myslel to ze srandy.

Došli jsme k Lissinu pokoji a zaklepali. ,,Kdo je?" Zavolal na nás Christian. ,,Tady Rose a Dimitrij." Odpověděla jsem. ,,Vy si ale umíte najít chvilku." Zařval naštvaně. ,,Dimitrij asi jdeme zpátky na pokoj." Řekla jsem se smíchem. ,,Asi už to tak vypadá." ,,Liss tak mi jdeme užijte si to." Zasmála jsem se.

Odešli jsme zpátky na pokoj. Dali si večeři a pak šli spát.

12. kapitola

21. června 2017 v 7:40 | Terka |  Vampýrská akademii- Rose a Dimitrij na vždycky
Spadla jsem na zem. Začala mi bolet hlava ještě víc. Musela jsem narazit na nějaký kámen. ,,Rose, Rose prosím reaguj." Volala na mě Lissa. Pak už si nic nepamatuji, musela jsem ztratit vědomí.

Lissin pohled:
Začali jsme se zvedat z lavičky. Otočila jsem se na Rose a uviděla jsem že se jí udělalo blbě. Nevím co se jí stalo. Ale začala padat na zem. Uviděla jsem, že si chytila břicho aby na něj nespadla. Nestihli jsme jí chytit. Spadla na zem a hlavou narazila do kamene. ,,Rose, Rose prosím reaguj." Volala jsem na ní, ale už byla asi byla v bezvědomí. ,,Adriane musíme jí odnést na kliniku, rychle." Adrian vzal Rose do náručí a vyrazili jsme spolu na kliniku. Rose si tam přebrali lékaři. Zatím nás k ní nechtěli pustit. Snad bude Rose v pořádku.

Rose pohled:
Probudila jsem se na klinice. Vzpomínám si na všechno co se stalo. Padala jsem a spadla hlavou na kámen. ,,Jsem ráda že už jste vzhůru. Byla jste v bezvědomí docela dlouho." ,,Jak dlouho ?" ,,Pět dní" Pět dní! To se musela doktorka zmýlit. Pak mě doktorka zkontrolovala a odešla. Hlava mi pořád trochu bolela. Ale nebylo to tak hrozné jako předtím. Někdo zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Čekala jsem že to bude Lissa nebo Adrian, ale vešel Dimitrij. ,,Dimitrij, co tu děláš?" ,,Ahoj hned jak mi Lissa zavolala, že jsi skončila tady. Nasedl jsem do letadla a letěl za tebou. Jak ti je?" To je můj bůh. ,,Už je to lepší, i když mi hlava bolí pořád, ale míň. Promiň slíbila jsem ti, že se o sebe postarám, ale nakonec skončím tady." Dimitrij ke mně přišel a políbil mě. ,,Všechno už bude dobrý. Teď si ale musíš odpočinout."

Dimitrijův pohled:
,,Dimitrij, musíš přijet. Rose je na klinice udělalo se jí blbě už je v bezvědomí asi 4 dny." ,,Co se jí stalo?" ,,Vysvětlím ti to až přijedeš." ,,Hned vyrážím, díky Lisso." Nasedl jsem do letadla a společně s Christianem jsme vyrazili zpátky ke královskému dvoru. Dorazili jsme tam tak do 3 hodin. Hned jak jsem vystoupil z letadla, rozběhl jsem se ke klinice. Tam mě zavedli na Rozin pokoj. Byla už vzhůru, když jsem přišel. Omlouvala se mi. Obviňovala se za to co se jí stalo. Ona za to, ale nemůže. Nedokáže ovlivnit kdy se jí udělá špatně. Chudák moje Róza. Chtěl bych ji, pomoct, ale nevím jak. Pak jsem nechal v klidu spát.

Rose pohled:
Znovu jsem se probrala. Rozhlédla jsem se po pokoji. Chtěla jsem mluvit s Dimitrijem, chtěla jsem ho mít u sebe. Ale nikde tu nebyl. Za chvíli za mnou přišla doktorka a řekla mi, že mě pouštějí na pokoj. Ale že musím ještě vydržet, dokud si pro mě někdo nepřijde. Čekala jsem snad hodinu než přišla Lissa. ,,Konečně moje záchrana." Zajásala jsem. ,,Promiň dřív to nešlo." ,,Chápu královské povinnosti, nevadí vaše výsosti." ,,Rose víš že se mi to oslovení nelíbí. Nechceš po mně, abych ti říkala tím jménem co nesnášíš. Rozinko." ,,Liss! Dobře už mlčím." ,,Tak Rozinko." Ve dveřích stál Dimitrij. ,,I ty už ? Prosím vás nechte toho. To jméno nesnáším." ,,Budeš si muset zvykat Rozinko. Mně se taky nelíbilo oslovení soudruhu." Už jsem to jméno nechtěla nikdy slyšet. Skočila jsem zpátky do postele a hlavou jsem si přikryla polštářem. ,,Klid Rose, je to jenom legrace." Uklidňovala mě Lissa. ,,Jsem v klidu, ale nebudu pokud mi to ještě jeden z vás jednou řekne, jinak bych vám musela utrhnout hlavu." Řekla jsem se smíchem. Dimitrij ke mně přišel a políbil mě. ,,Pro mě budeš vždycky má Róza." Zašeptal mi do ucha.

Lissa mi pomohla pobalit pár věciček co mi sem přinesla a Dimitrij šel ještě se na něco zeptat doktorky. Lissa mi vzala tašku a společně jsme šli čekat ven na Dimitrije. ,,Liss, kde je Adrian?" Nezastavil se tu, pak až mi to došlo. ,,Musel už jet za Syndey, mrzí ho to. Ale zase za chvíli přijede." Po tom přišel Dimitrij. ,,Tak holky můžeme jít?" ,,Jo, ale pomůžete mi trochu. Jsem pořád nějaká slabá." Dimitrij mě vzal do náručí a odešli jsme do našeho pokoje.
 


11. kapitola

19. června 2017 v 7:57 | Terka |  Vampýrská akademii- Rose a Dimitrij na vždycky
,,Liss já už asi půjdu spát, nevadí to?" ,,Jasně že ne. Nechceš přespat u mě?" Lissa se o mě také bála, ale nemá proč. Jsem v pořádku. ,,Dobrý Liss, určitě se chceš vyspat. Půjdu k sobě a kdyby se něco stalo, zavolám ti. Neboj." ,,Dobře tak dobrou noc." ,,Dobrou Liss."

Odešla jsem do svého pokoje a ulehla do postele. Usnula jsem a najednou jsem se vzbudila ve snu vyvolaným Éterem. Myslela jsem si že to bude Adrian, ale mýlila jsem se. Byla jsem na nějaký zahradě a vedle mě stála nějaká malá holčička a držela mě za ruku. ,,Maminko, je to tady tak krásný." Proč mě ta holčička oslovila Maminko. To ne. To je moje, teda naše dcerka. "Gio?" ,,Ano, maminko?" ,,Proč jsi mě sem zavolala ?" Neodpověděla a začala pomalu mizet. Probudila jsem se. Sedla jsem si na postel a přemýšlela o tom co se ted stalo. Zvedla jsem se a došla si pro vodu. Ráno jsem se sešla s Lissou u mě v pokoji. ,.Liss je možný, že mě Gia navštívila ve snu?" ,,No jelikož ovládá Éter tak to je možný. To je super, že tě navštívila." ,,No jo, ale bylo to divné, vidět ji." Už to zase přicházelo. Bolest hlavy a zvedání žaludku. "Liss je to tady zas." Lissa se mi chtela zeptat co je tu zase, ale nedala jsem jí šanci. Když jsem to dořekla, vyletěla jsem na záchod. Lissa doběhla za mnou. ,,Dobrý Rose to bude v pohodě, použiji to co jsem použila minule. Bude to dobrý." ,,Snad Jo, bojím se Liss. Nechci zase každý den zvracet. Vím že to k těhotenství patří, ale je to hrůza." ,,Ty Rose máš zvláštní těhotenství, proto zvracíš tolik."
S Lissou jsem se rozloučila s šla si odpočinout. Nebylo mi zrovna nejlépe. Zapla jsem si telku a koukala na filmy. V půlce filmu, někdo zazvoní. ,,Adriane!!" ,,Taky tě rád vidím, Rose. Můžu dál?" ,,Jo pojď. Co tu děláš?" "To ani nemůžu navštívit svoji kamarádku?" ,,No ty nikdy nic neděláš bez postraního úmyslu. Tak to vyklop." ,,Dobře, má to 2 důvody, někdo mě poslal a ikdyby mě neposlal tak bych přijel." ,, Ještě vyklop kdo tě poslal. Prosím Adriane. Nemám náladu tě tady vyslíchat." "Dimitrij. Má o tebe strach a já taky." ,,Takže předpokládám, že víš o tom novém přírůstku." ,,Jo Dimitrij mi to řekl a poznal jsem to i na tvé auře. Těším se na ni, bude to fakt zajímavé ji pozorovat až bude růst."

,,A jak dlouho se tady zdržíš ?" Nepotřebuji hlídače, řekla jsem si v hlavě. ,,Dneska a zítra. Pak zase jedu za Sydney. A dost řečí o mně, povidej o sobě." ,,Co chceš vědět ? Že mi je skoro pořád blbě? Že čekám dítě, počkat to už přece víš. Že mě odvolali na rok od strážců?" Už jsem na něj začala řvát. ,,Promiň, vím že to máš těžké. Nechtěl jsem tě vytočit." ,,Ne ne, promiň to já, nechtěla jsem na tebe řvát. Nějak mi to těhotenství, leze krkem. Fakt promiň." ,,Nevadí vím že to musí být těžké." S Adrianem to pak všechno už bylo dobrý.
Po obědě se k nám přidala Liss. Koukali jsme různě na filmy, probírali minulost a kecali. Naštěstí mi dneska bylo dobře, žádné zvracení. ,,Nechtěli by jste se jít projít ? Už mě nebaví být zavřená doma." ,,Rose to neni dobrý nápad, měla by jsi ležet." ,,Liss prosím i Adrian by určitě šel, že?" ,,Jo holky já rád vypadnu ven." ,,Tak dobře jdeme, ale žádné kraviny."

Šli jsme na zahradu, procházeli jsme se. A najednou mě napadlo, kam zajít. ,,Pojďte za mnou." Řekla jsem Lisse a Adrianovi. ,,Kam to jdeme, Rose?" Zeptal se mě Adrian. "Nech se překvapit. Je to moje tajné místo." Došli jsme na zahradu, která je mím tajným místem. ,,Jsme tu." Řekla jsem radostně a všichni jsme se posadili na lavičku. ,,Rose není tuto místo kde ses........ " ,,Liss, pšššš. Nemusíš říkat všechno." ,,Dámy co mi tady uniká?" Zasmál se Adrian. ,,Ale nic. To by tě nezajímalo." ,,Mně zajímá všechno. Dámy." ,,No ale stejně ti to neřeknu. Máš smůlu." ,,Rose se tady vyspala s Dimitrijem." Vyhrkla Liss. "Lissoo!" ,,Tak o to tady jde. Rose to je v pohodě. Asi ten váš zázrak musel někde vzniknout. Chápu. " Adrian se začal smát. ,,Dobře tak už dost. Vůbec vám nemusím vyprávět o mém ...." ,,Klid Rose, my už tě necháme být." ,,To bych byla ráda. Můžeme už jít, začíná mi být zase blbě." ,,Dobře jdeme." Začali jsme se zvedat z lavičky, ale při tom se mi začala točit hlava. Někdo na mě volal, ale já to nevnímala. Vnímala jsem jenom to, že začínám padat. Tak jsem si automaticky zakryla břicho. Nechci aby se naší Gie něco stalo.


Snad se vám příběh líbí. Vím že to není zas tak úžasný, ale baví mě to psát. Dělám to pro zábavu. Názory pište do kom. <3


10. kapitola

17. června 2017 v 15:22 | Terka |  Vampýrská akademii- Rose a Dimitrij na vždycky
Po měsíci-

Dimitrijův pohled:
Dneska je to měsíc, co je Rose těhotná. Mezi námi se to už dávno urovnalo. Je zvláštní, že čekám s Rose dítě. Nikdy by mě to nenapadlo. Naší malé holčičce jsme dali jméno Gia. Je to krásné jméno. A jak se máš Rose? Lissa našla způsob jak zajistit, aby nebyla Rose, unavená a slabá. Takže díky tomu se má skvěle. Bříško už má trochu kulatější, i když ne moc, ale malý náznak tam je.

Rose pohled:
Asi si říkáte jak mi je? Mám se skvěle. Lissa našla způsob jak mě zbavit všech únav a podobných věcí. A zjistila šokující novinku. Naše malá princezna, bude využívat Éter. Je to druh magii, kterou ovládá i Lissa. Je to zvláštní, mít holčičku dhampýrku, která bude užívat magii. Lisse našli nového strážce za mě. Ale to mi nezabrání s ní trávit čas. Většinu čas trávim většinou s Dimitrijem, jak jinak. Ale i si udělám dámskou jízdu s Lissou a nebo dokonce i s mámou. Což je divný. Ale jsem ráda že jsme se po tom incidentu o dítěti, dali zpátky dohromady.

,,Dimitrij?" Volala jsem na něj, protože jsem nevěděla kde je. V našem pokoji neni, tak mě napadlo zajít na moje oblíbené místo, kde se stvořila naše holčička. Dimitirj seděl na lavičce uprostřed zahrady. ,,Hledala jsem tě. Nebral jsi mi mobil. Nestalo se něco?" Dimitrij se na mě otočil a vypadal smutně. ,,Rose nevím jak to říct, ale na měsíc mě poslali s Christianem na školu. Zítra odjíždíme. Je mi to líto, že tě tu musím nechat samotnou." ,,Děláš jako kdybych bojovala o život, s nějakou nemocí. A měsíc není zase tak dlouhá doba. Vím i tak je to dost dlouho a moc mě to také mrzí. Ale co naděláme. Oni mají přednost. Navíc až se vrátíš určitě si to spolu všechno vynahradíme." Objala jsem ho a dala mu pusu. ,, Já vím, ale nechci tě tu nechat samotnou." ,,Nebudu tu sama, vždyť je tu Lissa a navíc kdykoliv může přijet máma s Abem. Neměj starosti soudruhu." S Dimitrijem jsme se odebrali na pokoj a já mu pomohla s balením.

Dimitrijův pohled:
Dnes odpoledne jsem se dozvěděl blbou zprávu. Že odjedu s Christianem na měsíc do školy, kam si dělal zkoušky. Vím že to není na dlouho, ale i měsíc bez mojí Rose a Gii. Bude utrpením. Odjíždíme zítra dopoledne. Poslední večer co si můžu užít s Rose. Musíme si to spolu užít. ,,Rose tak už mám sbaleno. Nechceš už nechat toho vaření a jít ke mně?" Byla u mě do 5 sekund. ,,Co chceš víc mě, nebo jídlo?" Tak tomuhle jsem se musel zasmát. A Rose taky. ,,Rozhodně tebe. Nechceš si sednout ke mně?" Rose si nesedla vedle mě, sedla si na mě. Což bylo ještě lepší. ,,Budu ti každý den volat a informovat tě. Abys neměl starosti." Ujišťovala mě Rose. ,,To budu rád." A začali jsme se líbat. Bylo to tak krásné a vzrušující. Šli jsme spát okolo 10, aby se Rose vyspala. Musí nabrat síly.

Rose pohled:
Dnes nastal ten den. Dnes odjíždí můj Dimitrij. Ach jo, bude mi moc chybět. Ráno jsme se nasnídali a společně jsme vyrazili k letišti. Na dvoře je jedno soukromé letiště. Tam už na nás čekala Lissa s Christianem. Lissa taky nebyla nadšená, že Christian musí odjet. Ale mys s tím už nic nenaděláme. Musí tam letět. ,,Rose budu na tebe myslet. A prosím šetři se tu. Ať se ti něco nestane. A malé taky." ,,Neboj budu v největším pořádku. Hlavně ty na sebe dávej pozor." Zasmáli jsme se a na rozloučenou jsme se políbili. Pak už jsem jenom s Liss koukala jak jejich letadlo vzlétá vzhůru a pomalu není vidět. ,,Spolu to zvládneme, Rose." ,, Já vím, ale bude mi chybět i Christian což je divné. " Obě jsme se zasmáli a šli jsme zpátky na pokoj.

Rozhodli jsme se že si uděláme takovou menší dámskou jízdu u Lissy v pokoji. A taky že se stalo. Žádný alkohol jsme nepili, nebojte. Koukali jsme na různé filmy a prohlíželi si fotky z dob kdy jsme byli malý. S Lissou se znám už od mích 5 let. Dělali jsme spolu všechno. Jsme nejlepší kamarádky, na živo a na smrt.

Tak snad se vám dnešní kapitola líbí <3


9. kapitola

16. června 2017 v 14:52 | Terka |  Vampýrská akademii- Rose a Dimitrij na vždycky
Temnota začala odstupovat. ,,Promiň že jsem na tebe takhle vyjela. Bylo pro mě moc těžký říct ti, že jsem těhotná. Promiň." ,,Rózo, ty se omlouvat nemusíš, to já, vyjel jsem na tebe. Promiň, zpanikařil jsem , když jsi mi to řekla." Někdo po chvíli zaklepal. ,,Rose, je už pravý čas. Tvoje matka už začíná zuřit. " ,,Díky Liss, už jdu. " Lissa zavřela dveře a já se podívala na Dimitrije. ,,Tak jdu na svou smrt." ,,Nebudeš tam sama, jdu s tebou. Snad sis nemyslela že bych tě nepodpořil." ,,Děkuji moc, teď se mi to bude hodit." Vzal mě za ruku a šli jsme do obýváku, kde už na nás všichni čekali. Usadila jsem se do křesla a Dimitrij si stoupl vedle mě a pořád mi držel ruku.

,,Asi všichni chcete slyšet, co to se mnou v poslední době je. Točí se mi hlava, jsem zesláblá, ztrácím vědomí a občas zvracím. Ten den co jsme šli na večeři, jak jsem odešla dřív a venku potkala tebe, mami. Jsem se venku s Dimitrijem vyspala. Po tom na mě začala útočit ta slabost a všechno okolo toho. Lissa vyslala éter, aby zjistil co se mnou je. Zjistila něco zajímavého. Nevím jak to říct ale zkrátka, prostě jsem těhotná." Máma se tvářila naštvaně a nesouhlasně. No a Abe, ten se tvářil šťastně. Všichni byli zticha, nesnáším ticho. ,,Řekněte prosím něco." Ať říkají cokoliv, ale ať mluví. ,,Chceš slyšet co si o tom mysím? " Zeptala se mě matka. Nejistě jsem ji kývla.

,,Myslím si, že to co jsi teď řekla, není možný. A otcem toho dítěte je nějaký rozmazlený moroj. A pokud ti Belikov věří, že to dítě je jeho, dělá velikou chybu. Já ti to neuvěřím. Mě si zklamala a to dost. Už si nemáme co říct." Nečekala jsem že máma bude takhle zuřit. Myslela jsem, že bude ráda když bude mít vnučku. Ale asi jsem se spletla a po dnešku jsem asi opravdu ztratila matku. ,, Ale Janine, nech jí být. Já tomu věřím. Už jsem o tomhle četl. Bude to velmi zajímavé dítě a Rose tě teď bude potřebovat, ještě víc než jindy. Nás všechny. Jsem na vás pyšný. Ale tady s Belikovem, bych si chtěl někdy promluvit." To bude pohroma jestli bude Abe, zpovídat Dimitrije. Tak to mu nedovolím.

S mámou jsem se nakonec usmířila a všichni mi slíbili, že mi budou pomáhat. ,,Už jsem volala Hansovi, aby našel náhradního strážce pro Lissu." Promluvila na nás matka. ,,Jsem těhotná, ne neschopná. Můžu chránit Lissu i nadále." Obhajovala jsem se. ,,Rose musíš se šetřit, já to bez tebe pár měsíců vydržím. Ty na sebe hlavně musíš dávat pozor." Jsem ráda že to Lissa vzala dobře.

K večeru už jsem byla zase v pokoji sama s Dimitrijem. Ne že by mi to vadilo. Leželi jsme vedle sebe na posteli a on mě hladil po vlasech. ,, Rose neboj všechno bude v pořádku." ,,Když budeš se mnou, tak jo." Políbila jsem ho. Jsem ráda, že jsme zase všichni šťastní. Dimitrij mi vklouzl rukou na břicho a hladil mi ho. ,, Už máš vymyšlený nějaký jméno?" Tahle otázka mě od Dimitrije trochu zaskočila. ,,No..., ne myslela jsem, že ho vymyslíme společně. Jedno mě ale napadlo." ,, Tak povídej :)" ,,No od malička se mi líbí jméno Gia." ,, To je krásné jméno, mám doma dvě krásné holky s krásnými jmény." ,,Ale no tak, zase nepřeháněj. Ale pokud to nevadí, už bych šla spát. Jsem zase nějaká slabá." ,,Tak dobrou noc holčičky moje." Přetočila jsem se na bok a Dimitrij mě ze zadu obajl. Pak už jsme spokojeně spali.

8. kapitola

15. června 2017 v 7:30 | Terka |  Vampýrská akademii- Rose a Dimitrij na vždycky
Dimitrij se zvedl z postele a přešel ke dveřím. ,, Prosím neodcházej." Křičela jsem na něj. Ale bylo pozdě už byl z ložnice pryč. Chtěla jsem se vydat za ním. Vysvětlit mu jak to je a že to dítě je jeho. Vstala jsem z postele a vydala jsem se směrem ke dveřím od našeho pokoje. Otevřela jsem dveře a viděla jak Dimitrij kouká na chodbě do okna. ,,Dimitrij, musíš mě nechat abych ti to vysvětlila. Vím že si myslíš že to dítě není tvoje." Nemohla jsem to ani doříct, protože mě Dimitrij předhodil. ,,S kým?" Věděla jsem na co se ptá. Ale nedokázala jsem mu odpovědět. ,,Rose, s kým?" Musela jsem mu to říct. ,,Je to tvoje dítě. Ty jsi otcem naší holčičky." Jak jsem tohle vyslovila udělalo se mi špatně, zatočila se mi hlava a upadla jsem na zem. Byl pořád ke mně otočený zády, možná si ani nevšiml že jsem spadla.Byla jsem pořád při vědomí, jediné co mě zrovna napadlo říct Dimitrijovi. Bylo. ,,Prosím věř mi." Otočil se a podíval se na mě. Koukali jsme si vzájemně do očí. Ještě jsem stihla zareagovat, že mě někdo nese zpátky na pokoj.Ale poté jsem omdlela.

Dimitrijův pohled:
Rose mi řekla neskutečnou zprávu. Že je těhotná. Ani jsem tomu nemohl uvěřit že mi to řekla. Jak mohla přiznat, tak klidně, že se vyspala s morojem. Ztratil jsem svoji lásku života. Rose bude mít rodinu, bude šťastná a co já ? Já po tom co mi to řekla jsem byl na zhroucení. Vyběhl jsem z našeho pokoje a šel k oknu na chodbě. Po chvíli za mnou stála Rose. Snažila mi říct říct že to dítě je moje. Ale věděl jsem že to není pravda. I když bych si moc přál mít s Rose dítě, ale nejde to. Příroda to takhle zařídila. Ani jsem si nevšiml že Rose upadla na zem. Všiml jsem si toho až na mě promluvila znovu. Chvíli jsme si dívali do očí a po pár sekundách jsem se rozběhl k ní. Vzal jí do náručí a odnesl na pokoj. Během toho co jsem jí nesl ztratila vědomí. Musel jsem něco udělat tak jsem zavolal Lisse.
,,Lisso prosím přijď, Rose ztratila vědomí." Ani jsem nemusel říct podrobnosti. Lissa vyběhla ze svého pokoje a za minutku byla u nás. ,,Co se stalo? Vždyť byla ještě před chvílí v pohodě." ,,Rose mi oznámila, že je těhotná. A poté se zhroutila. Než začneš něco Lisso říkat, tak prosím vyslechni mě. Vím že Rose bude určitě šťastná. Ona, to dítě a její nový přítel. Chápu to rozhodla se tak. Já to respektuji a jediné co chci je aby byla šťastná. Jestli to znamená aby od mě odešla tak ji v tom bránit nebudu." Lissa na mě koukala jako kdyby jsem spadl z višně. ,,Co si to myslíš? Myslíš že by tě podvedla s morojem? Myslíš si že si Rose našla nového přítele a tebe nechá? To si opravdu myslíš?" ,,Lisso nemusíš ji obhajovat, rozhodla se tak." ,, Tak to ne, než začneš zase mlít ty tvoje nesmysl měl by jsi něco vědět. To dítě JE tvoje. Pochop to, Rose by tě s nikým nepodvedla. Až se Rose udělá líp, všechno ti vysvětlí, ale nebuď na ní prosím zlí. Má to teď hodně těžký kvůli tomu dítěti. A pokud se jí kvůli tobě udělá hůř, tak si mě nepřej."
To bylo snad poprvé co jsem slyšel Lissu doopravdy křičet. Pokud to co řekla je pravda a to dítě je moje. Tak jak to, že je to možný? Vždyť to nejde. Budu si muset s Rose promluvit a to co nejdřív.

Rose pohled:
Jediné co si pamatuji je že jsem říkala Dimitrijovi o tom, že jsem těhotná. Pak jsem ztratila vědomí. Teď jsem se probrala v posteli u nás v ložnici. Okolo naší postele sedělo hodně lidí. Byla tam moje máma, Lissa, Christian, Dimitrij a dokonce i Abe. ,,Ahoj, co tu všichni děláte?" ,,Co asi Rose, máme o tebe starost." ,,Ráda tě vidím, Starý pane." Takhle jsem Abe začala oslovovat na Rusku, kde jsem ho poprvé poznala. Moc se mu to nelíbilo. ,, Proč jsem zase omdlela?" Jediný kdo věděl že jsem těhotná byla Lissa a Dimitrij. Lissa se ujmula slova. ,,Měla by jsi jim to už říct. Stejně se to brzy dozví." A je to tu, moje noční můra začíná. ,,Liss, prosím ještě ne. Nejprve to ještě musím s někým probrat." Otočila jsem se na Dimitrije. Věděl že myslím jeho. Lissa to taky pochopila a řekla ostatním, že jim to povím večer.
Všichni odešli a já zase zůstala sama s Dimitrijem. Nevěděla jsem co mu říct tak začal sám. ,,Koho to je? A popravdě Rose." ,,Tvoje, pochop to. Říkám ti to snad už po desátý. Nikdy bych tě nepodvedla. Víš že miluji tebe." ,,Tak jak to že jsi těhotná?" Dimitrij zase začínal zuřit. Chtěl zase odejít, aby na mě nezačal řvát. Ale namísto toho jsem na něj začala řvát já. ,,Neodcházej od problému. Jestli na mě chceš řvát. Posluž si, ale já to chci vyřešit teď." Začala ve mně stoupat temnot, kterou jsem si kdysi brala od Lissy. Myslela jsem že už snad vybouchnu. ,,Já na tebe nechci křičet. Ale co tady budeme řešit. Všichni víme že to dítě NEMŮŽE být moje." ,,Mýlíš se, to dítě JE tvoje. Já jsem to ze začátku taky nechápala, ale pak mi to Lissa vysvětlila. Jsem stínem políbená má to nějaké své plusy i mínusy. A toto je ten plus." Ukázala jsem na tvoje břicho. ,,Můžu svému příteli dát potomka. Už to chápeš? Nebo na mě hodláš řvát, že to je kravina a podobný kecy." ,,Rose, promiň. Bál jsem se že mě opustíš. Že si najdeš pravou rodinu a budeš šťastná. Věřím ti a nikdy tě neopustím. Věř mi. Budu vás chránit obě. Jen malý dotaz, co to bude?" Tomu jsem se musela zasmát. ,,Lissa říkala, že holka." ,,Dobře, tak tebe ani naši malou holčičku neodpustím, budu se o vás starat jak budu moct." ,,Teď projevuješ zájem? Před chvílí by jsi mě nejradši opustil. A teď nám tady slibuješ ochranu." Už zase temnota. Dimitrij to poznal. A políbil mě. Polibek jsem mu začala oplácet.

7. kapitola

12. června 2017 v 16:12 | Terka |  Vampýrská akademii- Rose a Dimitrij na vždycky
Dimitrij uslyšel můj pláč, přišel zpátky do ložnice. "Lisso je to vážný ? Proč Rose pláče ?" Je vidět že Dimitrij je také zoufalý. "Všechno je v pořádku, všechno ti Rose zítra řekne. Teď musí spát a nabrat síly." Lissa odešla zpátky do svého pokoje a Dimitrij si lehl vedle mě. Na nic se mě nevyptával, za což jsem mu byla vděčná. Usnula jsem snad okamžitě.

Dimitrijův pohled:
Když Rose usnula lehl jsem si k ní. K ránu jsem se přesunul na židli, aby tam měla víc prostoru. Zatím vůbec nic nevim o jejím stavu. Snad až se probudí, řekne mi co se včera dozvěděla od Lissy. Byl jsem zahrabán do svých myšlenek, že jsem si ani nevšiml, že se Rose probrala. ,,Dimitrij." ,,Dobrý Rose, jsem tu s tebou." Vypadala pořád, že je unavená, ale vypadala líp než včera. ,,Něco bych ti měla říct." Zněla vyčerpaně. ,,To určitě počká, jsi pořád slabá. Dojdu ti pro vodu."

Rose pohled:
Chtěla jsem Dimitrijovi říct o tom dítěti, ale neměla jsem sílu. Když jsem dopila vodu, dělalo se mi o trochu líp. Ale pak to zkazilo moje zvracení. Zvedl se mi žaludek tak jsem rychle doběhla na záchod. Bylo to jen tak tak. Dimitrij ke mně přiběhl a chtěl vědět co mi je. ,,Rose co ti je ?" Věděla jsem že mu to budu muset říct, ale nedokázala jsem to. Bála jsem se, že mi neuvěří. ,,Bojím se, Dimitrij." Opravdu jsem se bála. ,,Není čeho, jsem tu s tebou a navždycky tu pro tebe budu." Chtěla jsem se zvednout ale když už jsem skoro stála. Podlomila se mi noha, Dimitrij mě naštěstí zase chytil. ,,Radši tě do té postele odnesu, ano?" ,,Co bych si bez tebe počala."
Dimitrij skočil pro Lissu a nechal mě s ní osamotě. ,,Liss, je to pravda ? To co jsi mi včera řekla? Jsem těhotná?" Nechápala jsem to, to nemůže být pravda. ,,Rose, jo vyhledala jsem to a je to možný. Jelikož jsi stínem políbená tak ti to umožňuje mít potomka s dhampýrem. Už jsi to řekla Dimitrijovi?" ,,Ne zatím ne, Liss bojím se. Co když mě nechce, nemiluje mě. Opustí mě a naše dítě. Tyhle představy mě děsí." ,,Neboj Rose, sama víš že tě Dimitrij miluje. A rozhodně by tě neopustil." Lissa mě zkoušela utěšit ale moc to nešlo. ,,A proč jsem tak slabá a unavená?" ,, To dělá to dítě, jelikož je to dítě dvou dhapýrů. Je to velmi zvláštní a skvělé dítě. Zkusím tě prohlédnout a zjistit víc." Lissa k mému břichu natáhla ruku a nechala proudit magii. Když skončila usmála se na mě. ,,Budeš mít krásnou, chytrou dcerku." ,,Dceru? Takže to bude holčička?",,Ano, na 90 % je to holka. Bude to dhampýrka a bude ovládat magii, bude to fakt zajímavé dítě. Ale zatím nevím co bude ovládat."
Zrovna když to dopověděla zaklepal někdo na dveře. Z dveří vyšel Dimitrij a za ním moje matka. ,,Rose jak ti je?" Celá máma. ,,Jo už je to lepší, mami. Potřebovala bych vám něco říct, ale chtěla bych aby u toho byl i Abe." ,,Co se děje Rose?" Dimitrij byl smutný že neví co mi je. Bylo mi ho líto, já bych mu to řekla ale jak už jsem řekla, bojím se. ,,Všechno je v pořádku, soudruhu. Nejsem v ohrožení života." Ani jsem si nevšimla že máma došla společně s Lissou do vedlejšího pokoje. ,,Lissa zařídila že tu bude Abe do 3 hodin." Zajímalo by mě jak na to bude reagovat máma. Určitě mě seřve, za to jaká jsem nezodpovědná a těhotná takhle mladá. Máma pak odešla na letiště naproti Abemu a Lissa zašla pro Christiana. V pokoji jsem byla jenom já a Dimitrij.

Dimitrijův pohled:
Rose nám něco chtěla říct, ale potřebovala aby tu byl i Abe, což je zvláštní. Určitě je to o tom proč je slabá a proč pořád zvrací. Modlil jsem se aby to nebylo nic vážného. Když Lissa dovolala s Abem. Všichni se z našeho pokoje vyklidili pryč. Zbyl jsem tam jenom já a moje Róza. ,,Rose co pro tebe můžu udělat?" Věděl jsem že se teď o ni musím postarat. ,,Jeden člověk mi chybí." Zajímalo by mě kdo. Rose poznala že nad tím přemýšlím tak odpověděla. ,,Přece ty. Lehneš si ke mně?" Seděl jsem vedle Rose na židli, tak jsem se zvedl a lehl si k ní do postele. ,,Lepší ?" Pronesl jsem a políbil jí. ,,O hodně. Poslední dobou se o mě moc bojíš. To jsem poznala, ale nemáš proč. Jsem v pořádku, no až na malou věc." ,,Jakou?" Rose musela vědět když mi tohle řekne že ji budu vypovídat. ,,No nevím jak to říct, ale prostě. Jsem těhotná."

Rose pohled:
Věděla jsem že když řeknu : no až na malou věc. Tak se mi začne Dimitrij vyptávat. Už jsem mu to musela říct. Že jsem těhotná, už vím skoro 2 dny, je nejvyšší čas. ,,No nevím jak to říct ale prostě. Jsem těhotná."

6. kapitola

11. června 2017 v 18:56 | Terka |  Vampýrská akademii- Rose a Dimitrij na vždycky

Ahoj takže na začátek bych vám chtěla jenom říct, že jsem měla problém se 3 kapitolou. Tohoto příběhu. Tu kapitolu jsem vydala, ale zapomněla jsem tam dát rubriku. Takže se vám v té složce neukazovala. Za to se chci omluvit. Už je to všechno v pořádku. A kdo si nepřečetl 3. kapitolu může si jí už přečíst.
V dnešní kapitole se dozvíte velkou novinku.



Dimitriův pohled:
Požádal jsem Rose jestli si se mnou zatančí. Čekal jsem že řekne ne, protože to neumí. Tak si dovedete představit jak jsem se tváři když mi oznámila Jo. ,,Moc ráda, ale víš že neumím." Musel jsem se zasmát. ,,Co je tady k smíchu?" ,,Ale nic, Rose. Tak jdeme. Parket na nás čeká." Vzal jsem Rose za ruku a šel s ní k parketu. Věděl jsem že je pořád slabá tak jsem ji šetřil. Chytl jsem Rose za boky a společně jsme pomalu tančili. Šlo jí to moc dobře. Nevím proč říká že to neumí, když to umí. Chtěli jsme si jít sednou zpátky k našemu stolu, ale když šla z malých schůdků. Musela se jí zatočit hlava, protože začala padat. Naštěstí jsem ji stačil rychle chytit aby nespadla na hlavu. Hned ke mně přiběhla Lissa a za ní Rosina matka. ,,Co se stalo?" Dotázala se Lissa. ,,Co je mí holčičce?" Odnesl jsem Rose do našeho pokoje, moc nevnímala napůl spala a napůl byla vzhůru. Uložil jsem ji do postele. A šel za ostatními. Řekl jsem jim co se stalo.

Rose pohled:
Už jsem chtěla jít s Dimitrijem zpátky k našemu stolu, ale na schodech se mi zamotala hlava. Už jsem padala ale najednou mě někdo chytil. Můj zachránce Dimitrij. Moc jsem tu celou situaci nevnímala, před očima mi tančily hvězdičky. Vnímala jsem jenom to, že mě Dimitrij odnesl na postel. Pak jsem musela usnout, protože si nic víc nepamatuji.

Dimitrijův pohled:
,,Lisso nevíš co s Rose je ? Mně říkala že je unavená po tom, no víš přece o čem mluvím." ,, Jo Rose mi to říkala. Zkoušela jsem pomocí Éteru zjistit co jí je ale nefungovalo to. Něco moji magii odrazilo. Nevím co to bylo, ale mám nějaký tušení co by se mohlo dít. Ale říct vám to nemůžu, protože to není jistý." Chtěl jsem vědět co je s Rose, ale musel jsem respektovat Lissu, je to naše královna. Jestli Rose je něco závažného, určitě by to už Lissa řešila. Rosina matka na nás jenom koukala a chtěla vědět co se děje. Řek jsem jí společně s Lissou že se o Rose postaráme, ať si jde lehnout. Nakonec odešla a já a Lissa jsme si sedli vedle postele k Rose. Po pár hodinách se začala probouzet.

Rose pohled:
Cítila jsem že se začínám probouzet. Otevřela jsem oči a vedle mě seděl Dimitrij a Lissa. ,,A-ahoj, jak dlouho jsem spala?" Jediný co jsem chtěla vědět. Ale nestačili mi to říct, protože se mi zvedl žaludek a já vyběhla na záchod. Dimitrij mi chytil vlasy a Lissa mě utěšovala. Poté co jsem dozvracela vrátila jsem se do postele. ,,Co je to se mnou?" Podle mě nikdo nevěděl co mi je. ,,Rose, asi už vím co ti je." Řekla Lissa. ,,Dimitrij můžu si na chvíli promluvit s Rose o samotě?" Dimitrij přikývl políbil mě do vlasů a odešel. ,,Liss tak co? Prosím řekni mi co mi je." Byla jsem zoufalá. ,,Nejprve se ještě přesvědčím." Lissa natáhla ruku k mému břichu. Nechala proudit magii. ,,T-to není možné." Nechápala jsem jí. ,,Liss, co mi je, pověz mi to.Prosím." Byla jsem zoufalejší. ,,Dítě." "Co? To není možný,s jedniným s kým jsem spala je Dimitrij. S ním nemůžu mít dítě." Příroda to takhle zařídila. Dhampýr a Dhampýrka nemůžou mít spolu potomka. ,,Je to možný, před mnou sedí důkaz, jsi těhotná Rose." Lissa mně objala a já se rozplakala.

5. kapitola

10. června 2017 v 9:30 | Terka |  Vampýrská akademii- Rose a Dimitrij na vždycky
,,Rose ahoj tebe jsem tu nečekala, myslela jsem že budeš s Dimitrijem." ,,Můžu dál nebo tu máš Christiana ?" Vždycky tu má Christiana tak teď jsem si přála aby tu nebyl. ,,Před chvílí odešel, pojď dál. Chceš si pokecat?" Chtěla jsem se zeptat Lissy proč když jsme to dělali, jsem byla tak vyčerpaná. ,,Liss je to taková divná otázka. Víš jak jsem ti včera před tou večeří řekla, že jsem se s Dimitrijem trochu zasekla na tom mým oblíbeným místě." ,,Jo vím, asi mi ani nemusíš říkat co se tam stalo, je to na tobě vidět." ,,Dobře přiznávám, dělali jsme to a já jsem teď nějaká vyčerpaná, dneska už je to lepší, ale včera to byla hrůza. Nevěděla jsem že když to budeme dělat, mi to sebere tolik energie." ,,To je zvláštní, radši se na tebe podívám. Pokud souhlasíš?" Lissa se zaměřuje na Éter, což ji umožňuje léčit. ,,Jo prosím, nechci být dneska takhle unavená, dnešní ples si chci užít." Lissa k mé hlavě dala ruku a nechala proudit magii. Po chvíli dala ruku pryč a dívala se na mě. ,,Tak co?" Nevěděla jsem co mi je a připadalo mi že to neví ani Liss. ,,Nic se nestalo ucítila jsem nějakou další magii, ale nic se nestalo. Třeba to je jenom fakt únava. Jdi si ještě odpočinout než začne ples a večer se na tebe ještě jednou podívám." ,,Děkuji Liss, nevím co bych si bez tebe počala." Objali se a já odešla do pokoje, odpočinout si.
Dimitrij nebyl v pokoji, to bylo lepší alespoň mu nemusím vysvětlovat proč teď jdu spát. Nařídila jsem si budíka na 4. Ples začínal v 6, tak mám čas. Zalehla jsem do postele a nechala se unášet sny.

Dimitrijův pohled:
Šel jsem se projít, nevěděl jsem co dělat když Rose šla za Lissou. Když jsem přišel zpátky do pokoje, všiml jsem si že Rose spí. Nevěděl jsem proč, možná po tom včerejšku je fakt utahaná. Máme ještě čas, tak jí nechám ještě spát. Sedl jsem si na gauč a vzal jsem si moji nejoblíbenější westernovou knížku. Moc času na čtení jsem neměl, když jsem většinu času dělal strážce Christianovi a volný čas trávil s Rose. Ne že by mi to vadilo, moji Rózu miluji víc než nějakou knížku. Z ložnice jsem uslyšel budík, zvedl jsem se a odešel do ložnice. Rose se pomalu začala probouzet. ,,Ahoj, jak ti je ?" ,, Jde to, ale pořád jsem unavená." Vůbec nevím co by to mohlo být s mojí Rose. Od včerejška je celá slabá a unavená. I její matka to poznala, ale Rose ji o našem románku v zahradě neřekla. Sedl jsem si k ní a objal jí. ,,Všechno bude dobrý, pár dní si poležíš a pak ti bude fajn."

Rose pohled:
Když Dimitrij řekl že si pár dní poležím už jsem na něj chtěla vystartovat, že nebudu ležet. Mám svojí práci jako strážkyně Lissy. ,,Tak to prr, já se válet nebudu, jsem strážkyně a ne nějaká spící pana." ,,Rose jsi slabá, unavená takhle tě nechci vidět. Chci aby jsi byla čilá a plná života. Jestli jde o tvoje zdraví, tak se budeš šetřit." Viděla jsem že má o mě Dimitrij strach. Nedivím se mu, kdyby od takhle byl taky unavený a slabý byla bych taky strachy bez sebe. ,,Ale na ten ples můžu? To mi zakázat nemůžeš!" Vyjekla jsem na něj. Asi to bylo trochu moc. ,,Promiň nechtěla jsem řvát, mrzí mě to." Omluvila jsem se. ,,V pořádku Rose, nezlobím se. Řekl bych ti že máš zůstat doma, ale jelikož vím jak moc tam chceš a jak moc se tam těšíš. Tak tam půjdeme, ale budu tě mít celou dobu pod dozorem." Byla jsem tak strašně ráda, ale věděla jsem že se tam budu muset šetřit. ,, Děkuji moc, tak se jdeme oblíkat?"
Když jsem se ukázala Dimitrijovi s timi novými šaty, nemohl ze mě spustit oči. Musím uznat, vážně mi to seklo. ,,Vypadáš krásně." Krásná lichotka od Dimitrije. ,,Na tebe se nevyrovnám, všichni mi tě budou závidět." Pronesla jsem a políbila ho. Poté jsme vyrazili na ples. Tam jsme se měli potkat s Lissou a Christianem a dokonce tam má dorazit i moje slavná matka, Janine Hathawayová. ,,Liss strašně ti to sluší." ,,Tobě taky Rose, moc dobře jsme vybrali ty šaty. Jak ti je ?" Lissa mi slíbila že mě po večírku prohlédne. ,,Jo je mi líp ale už zase přichází ta únava, vůbec nevím čím to je. Vyspala jsem se jak jsi mi řekla, ale moc to nepomohlo." Viděla jsem že Lissa nad něčím přemýšlí. ,,Možná vím proč jsi takhle utahaná, ale moc to nesedí. Uvidím až tě po plesu prohlédnu." ,,Co mi je Liss ? Prosím." ,,Rose nevím to jistě a nechci ti dělat naděje. Ale můžu ti říct že nic hrozného ti nehrozí, pokud se jedná o to co si myslím."
Bála jsem se co se mnou je, ale teď to řešit nebudu. Jdu si užívat. Přišel ke mně Dimitrij a natáhl ke mně ruku. ,,Smím prosit?" Čekal že ho odmítnu, protože ví že neumím tancovat, tak ho moje odpověď trochu zarazila. ,,Moc ráda, ale víš že to neumím."


Za všechny názory budu moc ráda <3<3

Kam dál